Štítek Reklama
25. 11.2013

Jiří Burian: Zdeněk Svěrák na desce je můj splněný sen

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Jiří Burian - Autor fotografie: Foto Michaela Slobodová

Co pro mladé lidi znamenají tradice? Dodržují nějaké? A jsou na ně hrdí? To jsou otázky, které stály za vznikem multimediálního projektu Bohemia. Jeho tvářemi jsou Lenka Kovaříková, která si vzala na starost výtvarnou část, a hudebník Jiří Burian (Republic of Two, Kapitán Demo). Největší rozruch prozatím vzbudila právě jeho práce – deska předělaných lidovek. „Řada lidí mi vzkazuje, že něco takového jsme měli udělat už dávno,“ říká v rozhovoru pro Kouli.

Na vašem webu píšete, že Bohemia „obnovuje české tradice“. Když jste Bohemii začali připravovat, dělali jste si k tématu nějaký sociologický průzkum, nebo šlo o čistě intuitivní projekt?
Jiří Burian
: Bohemia je výsledek toho, co cítíme, vidíme a v čem žijeme. Zarazilo mě, že lidové písničky ve městech úplně mizí, moje generace, která přijímá kulturu spíš z venku, k nim má velmi chladný vztah. A k tomu myslím nepotřebuju žádnou studii. Ani jsem si nezjišťoval, z jakého kraje která lidovka je. Zajímala mě jenom samotná písnička, s níž jsem si pak pohrál, jak jsem chtěl.

MAPPING, SKLO a KLIPY

Součástí projektu Bohemia je i výtvarné zpracování tématu. „Potkali jsme se s duem Sexi světla, které se věnuje 3D animaci a mappingu. Napadlo nás propojit ji s Ateliérem designu oděvu a obuvi VŠUP pod vedením Liběny Rochové a udělat mapping na šaty,“ vzpomíná Lenka Kovaříková na první „Bohemia večírek“ v pražské La Fabrice, kde se na oblečení promítaly během písničky Černé oči, jděte spát symboly, jež jsou s tradicemi spojené. Na základě této události vznikl ve spolupráci se Sexi světly nový klip (tady).

Do projektu Bohemia je zapojený také renomovaný sklář Rony Plesl, ale i méně známí umělci jako fotografka Michaela Slobodová (Kura bez nohy) nebo sochařka a performerka Anna Hulačová. „Díky Bohemii potkáváme tolik mladých lidí, kteří jsou podle mě tak šikovní, že by měli vydělávat miliony,“ podotýká Jiří Burian s tím, že prostor pro další mladé umělce a jejich nápady v rámci Bohemie ještě určitě je.

Třeba Až mně bude sedum, kterou na desce přezpíval Milan Cais z Tata Bojs, zní jako úplně nelidová skladba ve stylu Massive Attack. Upřímně, nedovedu si představit, že si školák po poslechu desky Bohemia sedne k internetu a začne hledat originální verzi.
JB:
Bude to asi záležet na každé skladbě. Jsou tu notoricky známé písničky jako Holka modrooká nebo Černé oči jděte spát, ale také méně známé písničky, jejichž hudbu jsem dopředu neznal ani já. To je případ Louky široké, původní melodii poslechl až poté, co byla naše verze hotová.

Byly za coververzemi lidovek ještě nějaké jiné důvody, než jsou zmíněné tradice?
JB: Rád zkouším nové věci a nové žánry. Když jsem přemýšlel, co dál, napadlo mě, že bych chtěl pracovat s něčím tak křehkým a diskutabilním, jako jsou lidové písničky. Nikdy jsem k nim neměl zvlášť vřelý vztah a vždycky se mi líbilo, co říká můj oblíbený herec Tom Hardy: „Bojím se jezdit na koni, a proto vezmu roli, kde se na tom koni jezdit musí. Tak se strachu zbavím a navrch si koně zamiluju“. Takhle to teď cítím i já.

Dosavadní recenze Bohemie jsou prozatím docela rozporuplné. Vyšel z nich pro vás nějaký zajímavý postřeh?
Lenka Kovaříková:
Pro nás je to důležité hlavně to, že se nám podařilo vyvolat diskusi a že nastolené téma žije. Nedělali jsme si žádné hluboké studie, Bohemii jsme nebrali jako edukativní projekt, nechtěli jsme nikoho poučovat. Spíš se nám zdálo, že o tradicích se mezi našimi vrstevníky málo mluví a nyní si s tím tématem tedy zkoušíme hrát.
Pokud mi někdo řekne, že holka, která ověnčená kytkami běhá po louce, je klišé, odpovím mu, že je to stejně důležité jako to, když si naše babičky psaly do památníků věty typu „Jaruško, nikdy nezapomeň na to, že svítilo slunce a vykvetla nová višeň.“
JB:  Obě reakce, pozitivní i negativní, jsou skvělé. Kdo se ale jen trochu pohybuje v oboru, pozná, kde hraje roli osobní animozita a kde padají připomínky, nad kterými bych se měl opravdu zamyslet. V rozhovorech vždycky říkám, že kritiku beru od lidí, kterých si vážím, kteří něco dokázali. Když tu práci nevidím anebo když je kritik póza, nechává mě jeho názor absolutně chladným.

KŘTÍT SE BUDE

Kdy: 28. listopadu
Kde: MeetFactory, Praha 5
Čas: 20:00

Kromě Zdeňka Svěráka a Alberta Černého se na koncertě představí všichni hosté. Večer svým setem otevře Monika NačevaJustin Lavash.

V recenzích se Bohemia nevyhnula srovnání s Čechomorem a jeho verzemi lidovek...
JB:
…hahaha. Když si někdo poslechne naši desku a vidí její design, musí dát za pravdu, že je to úplný Čechomor.

Ve vašem podání jsou teď lidové písničky trochu elektronika, trochu pop. Jako kdyby ztratily původní nevinnost, která je na nich přitažlivá. Staly se z nich vlastně docela svébytné, moderní skladby.
LK:
S Jiřím jsme si říkali, jak by se nám líbilo přijít třeba do Roxy, slyšet tam dobrou hudbu a uvědomit si, že je zpívaná česky, že ji známe a že nám ji naši kdysi zpívali. Chtěli jsme mladé generaci mimo jiné ukázat, že zpívat česky je dobrá věc.
JB: Nedávno jsem se byl v DISKu podívat na představení Vojna, které studenti DAMU nachystali podle dochovaných textů a partitury mého dědy E. F. Buriana. Lidovky se tam posouvají tak, že jsem to snad v životě neslyšel. Máme rok 2013 a vlastně nerozumím tomu, proč bych na lidové písničky nemohl mít - při zachování sdělení - jiný pohled.
Ostatně lidová písnička měla vždycky otevřenou formu, měnila se podle nářečí a místa. Lidovky zkrátka nemají regule, se kterými by se dnes nemělo hýbat. Teď mě láká udělat album hymen, což jsou taky krásné melodie. Vždyť všechny ty písničky máme proto, abychom si je mohli zpívat. A když je chci zpívat jinak, protože mě to tak baví víc? Spousta lidí okolo mi říká, že je skvělé, že jsme to uchopili takhle. Prý to tak mělo být už dávno.

Na albu je celkem třináct písniček a téměř v každé máte nějakého hosta - zpěváka. Jak se vám podařilo přemluvit Sáru Vondráškovou alias Never Sol a Alberta Černého z Charlie Straight zpívat česky?
JB:
S oběma zpěváky se znám, mám rád, co dělají. Sáře jsem chystal remix na desku Never Sol a spolu s kamarádkou Káčou jela turné s mou kapelou Republic of Two. Nápad s lidovkami se jí líbil a neměla s češtinou problém. U Alberta to byla výzva. I jemu se koncept líbil, ale on to má s češtinou trochu jako Ben Cristovao, nezní u něj úplně přirozeně. Ale to je podobné jako třeba s Jaromírem Švejdíkem, kterému vyčítali, že svým apatickým hlasem pohřbil Louku širokou. Co na to říct než to, co řekl sám Jaromír: „Já už jinak znít nebudu“.

Dva klipy Bohemie: Zbrusu nové Černé oči, jděte spát a Louka široká

Odmítl vás někdo z oslovených hostů?
JB:
Kateřina Winterová, z časových důvodů. Protože nám ale zpívala na albu Republic of Two, tak mi to nakonec ani nevadilo.

Diskutovalo se také o recitaci Zdeňka Svěráka v písničce Chodil jsem mnoho let. Pro mě je to písnička, kterou na desce vnímám asi nejvíc na hraně kýče. Skladkobolné podtržení už tak melancholického tématu.
JB: Vidíte, jak jsou názory subjektivní, já jsem zase četl, že to je to z desky to nejlepší. Ale kdyby tam Zdeněk Svěrák řekl jen jedno slovo, pro mě je to ikona. Něco jako Václav Havel. Na jeho poetice většina z nás vyrostla, takže pro mě to byla volba číslo jedna. Vlastně se mi tím splnil sen.

Budete mít všechny hosty na křtu?
JB
: Na koncertě nebude Albert Černý, který v té době natáčí v Londýně, a Zdeněk Svěrák, který mi jasně řekl, že nazpívá písničku na desku a dál nebude mít čas, aby se Bohemii věnoval.  

Mluvili jsme o tom, že Bohemii nevnímáte jako vzdělávací projekt. Přesto, všimly si ho už nějaké školy?
JB:
Pár nabídek na hraní pro školy už máme, ozvali se nám i školka, kde lidovky dětem pouští pravidelně. Kdybychom prý potřebovali dětský sbor, mohou nám ho dodat. Je zajímavé, jak deska žije sama o sobě.

  • fotografie fotografie fotografie fotografie fotografie fotografie fotografie

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama