Nechte znít zvony (a Amy Macdonald)

Hana-Slivova

Kdyby dnes jednadvacetiletá Skotka Amy Macdonald nedostala ve dvanácti letech od své babičky do kapsy pár liber na zmrzlinu, možná by dnes po světe chodilo o jednu vysokoškolačku více. Ale pátou nejhranější písničkou v České republice by nebyl hit This is the Life ze stejnojmenného debutu.

Peníze od babičky tehdy Amy neutratila za dobroty, ale koupila si za ně desku skupiny Travis The Man Who. Nahrávka jí zamotala hlavu natolik, že se rozhodla začít hrát na kytaru, psát texty a zpívat. Po střední škole se sice dostala na dvě univerzity, studium sociálních věd si ale o rok odložila. Místo toho chodila na koncerty a zamilovala se do muziky Peta Dohertyho (Babyshambles, ex The Libertines). Podle jejích slov to byl právě on, kdo spolu se zmíněnými Travis a Red Hot Chili Peppers zásadním způsobem ovlivnili její pohled na svět. „Po jednom jeho koncertě, na kterém hrál Doherty taky akusticky, jsme šli s kamarády k jednomu z nich domů. Seděli jsme, kolovala kytara, zpívali jsme. Byla to skvělá noc. Druhý den ráno jsem napsala This is the life. Ta písnička byla o proběhlé noci. Měla jsem pocit, že právě tohle je ten pravý život,“ vzpomíná.

Z dětského pokoje do Londýna
Svoje demosnímky nahrané v dětském pokoji potom Amy rozesílala po společnostech, které inzerovaly na zadních stranách hudebního časopisu New Musical Express. Písničky se zalíbily Petovi Wilkinsonovi z londýnské společnosti Melodramatic Records. Amy, která v té době ještě nebyla plnoletá, vzal Wilkinson pod křídla a pomohl jí skladby nahrát v řádné kvalitě.

Ten pravý život Amy McDonald

Deska This is the life se stejnojmenným singlem vznikla v roce 2007, do České republiky se dostala ale až letos na podzim. Mezi zaměnitelnými výrazy všech soulových a popových zpěvaček ovšem zní Amy Macdonald i dnes jako zjevení. Její hlas je naléhavý, pevný, posmutnělý, ale zároveň zvonivý jako kostelní zvon. Perfektně si sedne hlavně s country rytmikou singlu This is the life i úvodní Mr. Rock and Roll. Jestliže zpěvačka zmiňuje Peta Dohertyho, tady se odráží spíš vliv country-folkové divy Lucinda Williams či Neko Case. V gradující Youth of today Macdonald místy připomíná Dido, její jasný a pevný výraz ovšem  rozmělňují zbytečně přeslazené smyčce.

Na desce se ovšem objevuje i několik míst, kde se Amy Macdonald sráží do průměru právě vlastní zbraní: hlasem. V písničkách, jež nemají sevřenou formu (kromě zmíněných Mr. Rock and Roll a This is the life jako příklad poslouží i skladby L.A. pojednávající o idolu dospívání, herci Jakovi Gyllenhaalovi, nebo Poison Prince), se mění naléhavost zpěvaččina hlasu v monotónní zpověď mladé naivní dívky. Soudě ovšem podle téměř vyprodaného podzimního a zimního evropského turné, fanoušci Amy si z toho těžkou hlavu nedělají.

Amy Macdonald: This is the life
10 tracků, stopáž 39´04´´, vydalo Melodramatic Records

Témata: