Hankovy štěky: Jak pes prověří mezilidské vztahy?

Pavla Gabrhelíková

Než panička našla toho nejlepšího páníčka na světě, zkoušela se potkávat i s jinými nápadníky. Co si o tom myslím, jsem jí dal najevo dost jasně.

Když začnete chodit s někým, kdo má doma psa, buďte připravení na to, že jste vždycky ten druhý. My jsme totiž ty nevinné němé tváře, které tu budou ještě dlouho potom, co vy si sbalíte svých pár švestek a půjdete o dům dál. Na druhou stranu, jakékoliv závislé a svéhlavé zvíře je nejlepší a nejrychlejší prověrka nového potenciálního protějšku.

Když u nás jeden přespal a panička nevstávala tak, jak jsem zvyklý, dřepl jsem si před jeho obličej a udělal tam hezký bobek. Hned bylo jasné, že její miláček (tím samozřejmě myslím sebe) se trápí a potřebuje nutně ven. Když mě vzala panička na návštěvu k jinému chlapci, zprůjmoval jsem mu koberec před postelí. A šlo se domů.

Ani když se potkají dva pejskaři, není to výhra. Když panička randila s jedním pánem se štěnětem a po procházce šli na chvíli k nám (to jsme bydleli v mini bytečku), podběhl jsem pod skleněným stolem tak, abych ho rozbil a roztříštil po celém bytě. Zbytek rande byl o uklízení střepů. Chlapec už se nikdy neukázal.

Můj nynější páníček prošel už mnoha zkouškami, ale na tu první nikdy nezapomenu. Házel mi klacík. Pak se mě snažil přečůrat a dělal, že ho hodil, i když ho měl u sebe. Já sice vyběhl, ale jak jsem zjistil, kde klacek zůstal, běžel jsem si pro něj. Mezitím se ale páníček zapovídal s mou paničkou, takže když jsem na něj skočil, nebyl připravený a letěl dva metry daleko na zem. Au.

Dneska ho jen tlačím z postele, prdím mu do obličeje, okusuji mu ruce, olizuji nohy a nechci mu dávat míček. Ale všechno je to jen z čisté lásky!

swipe helper

Mezi články můžete přecházet pohybem prstu na displeji do stran

zavrit