Štítek Reklama
22. 9.2014

Holden Caulfield: Naše město naděje jsme pojmenovali po nalezišti diamantů

  • Článek
Více článků jako tento
Motiv detailu novinky

Holden Caulfield - Autor fotografie: Indies Scope

Pražská indierocková skupina Holden Caulfield, pojmenovaná po postavě z knihy Kdo chytá v žitě, existuje už pět let, ale první desku Hopetown vydává až teď. Pro zpěváka a kytaristu Martyna Starého je album tak zásadní, že si během jeho přípravy pořídil tetování. „Vlastně jsem si tohle velký období vizuálně zakonzervoval na předloktí,“ říká. Album se křtí 25. září v pražském Rock Café.

Holden Caulfield anebo taky Holding Kaufland, jak si sami ze sebe děláte legraci. Nakupujete někdy v Kauflandu?
Martyn Starý, zpěv, kytara: Občas zeleninu...
Jiří Cmunt, bicí:...a alkohol.
Martyn: Mívají tam dobré akce. Třeba na víno. Kaufland mám od domu nejblíž. A doufám, že od nich za tuhle reklamu dostaneme nějaké peníze, docela by zacelily díry, které zůstaly po natočení desky Hopetown

Stála vás hodně?
Martyn:
Na můj vkus jo. Poměrně hodně jsme si s deskou hráli. Původně jsme chtěli mít hotovo před půl rokem, ale pak jsme zjistili, že když nahrávání věnujeme více času a peněz, dostaneme z toho víc. A to jsme chtěli.

Poslechněte si Holden Caulfield v Youradiu

V roce 2011 jste ale prohlašoval, že desky jsou přežitkem, na vydávání alba to moc nevypadá a raději půjdete cestou EPček a singlů. Co se změnilo?
Martyn:
Došlo mi, že naše kapela na bázi singlů nemůže fungovat. Přestože se singly drží v povědomí lidí nejvíc, mít desku, navíc debutovou, je startovací můstek, který je dost zásadní a doteď nám chyběl.

MINIRECENZE 80 %
Hopetown: Dobrý mladý pop

Společně hrají už pátý rok, na první regulérní desku si ale Holden Caulfield počkali. A vyplatilo se. Z Hopetown zní moderní, výborně zprodukované kytarové indie s přitažlivými melodiemi.

Holden Caulfield postavili Hopetown na modelu, který se osvědčil v případě singlu Save The World; kombinace elektronické hudby a kytarových rifů baví i po několikerém poslechu. Album sice neodsýpá v závratném tempu, ale třeba ve svižné Berlin může mít posluchač pocit, že slyší Two Door Cinema Club v nejlepší formě. Jen angličtina má do severoirské kapely daleko.

Na Hopetown se jako hosté představili Michal Šupák z dnes už zaniklých Charlie Straight, František BoříkMandrage, producent a hudebník Boris Carloff nebo zpěvačka Ema Brabcová. Produkci z velké části obstaral Šmity, jenž stál i za singlem Save The World. Výsledek ani ne roční práce sice vyústil pouze v deset písní (plus akustická verze The Story Ain't Tragic), nic to ale nemění na tom, že Hopetown je jedna z nejlepších českých desek.     

Holden Caulfield - Hopetown
Skladby: The Song You Hate, Save The World, Daydreaming, The Story Ain't Tragic, Hopetown, Rise Up, Blind, Berlin, Naked, Lost
Vydavatelství: Indies Scope
Text: Martin Wipplinger

K pevnému rozhodnutí natočit album tedy došlo kdy?
Martyn
: Na podzim, čtvrt roku poté, co jsme se s baskytaristou Vláďou rozrostli na čtyřčlennou skupinu. Najednou jsme byli tou kapelou, kterou jsme chtěli být, a řekli jsme si „pojďme položit základní kámen k tomu, čím jsme a co chceme dělat.“

Můžete nyní o sobě prohlásit, že jste vyzrálí? Narážím na citát z románu Kdo chytá v žitě, podle jehož hrdiny jste se pojmenovali. Postava učitele říká: „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“
Martyn:
S výrazem „vyzrálý“ bych byl opatrný. Přeci jenom je nám kolem dvaceti.
Jiří: Ale deska nás hudebně posunula.
Martyn: Celý rok, co jsme na albu pracovali, nás hodně posunul jak po lidské, tak hudební stránce, a výsledek je rozhodně dospělejší než všechno, co jsme dělali předtím. Teď si tedy myslím, že vyzrálejší jsme, ale za rok už si to asi myslet nebudu. Nicméně pro mě je Hopetown strop, od kterého můžeme stavět dál. Neznám moc kapel, kterým by se v podmínkách, v jakých tvoříme my, tedy bez velkého labelu, podařilo prorazit s debutem. Pokud to někdy má přijít, tak to bude chvíli trvat, ale tak to má být

Album má jasně definovaný zvuk a je hodně pozitivní, váš basák Vláďa o něm nedávno řekl, že nic pozitivnějšího neslyšel. Souhlasíte?
Martyn: S Vláďovým názorem bych tak úplně nesouhlasil, nejpozitivnější písničky si představuju jinak. Ale ano, zníme mnohem pozitivněji než dřív. V současnosti se cítím hodně šťastný a spokojený, což samozřejmě ovlivnilo i songy. Nebylo to zcela plánované, samozřejmě jsme měli nějakou vizi a představu, čemu se přiblížit - hudbě, kterou máme rádi.

Vidím, že máš na ruce nové tetování. Souvisí nějak s tímhle pohodovým stavem?
Martyn:
Částečně. Spíš souvisí s tím, že období nahrávání a vzniku desky pro mě bylo dost náročné, důležité a formující. Vydat debut kapely, která je jako tvoje dítě, je velká událost. Všechny tyhle stavy se přetavily v tetování, jakési vizuální ztvárnění desky, kapely a všeho, co pro mě znamená. Vlastně jsem si to období zakonzervoval na předloktí.

Desce dala název písničky Hopetown. Má to nějaký konkrétní důvod?
Martyn:
Genezi názvu si přesně pamatuju. Četl jsem na internetu článek o nerostech a v něm bylo zmíněné město Hopetown. Zaujalo mě to, hledal jsem další informace a zjistil, že je to jedno z největších nalezišť diamantů na světě, z čehož vznikl symbol diamantu, který už od singlu dává vizuál celému albu. Pak jsme měli jeden song roztočený a ještě nepojmenovaný. Jednoho dne jsem ho poslouchal a říkal jsem si, to je Hopetown. Vibe našeho města naděje. Což je ostatně i pocit, který pro mě určoval i období nahrávání.

Singl Save the World

Po městě se jmenuje i písnička Berlin. K němu máte jaký vztah?
Martyn:
Text k písni vznikl v Berlíně. Je to o jednom výletu a večírku s jednou duší. Je to klišé, víme.
Jiří: Klišé, které nám nevadí.
Martyn: Klišé by bylo jen tak z plezíru napsat song a jenom ho pojmenovat Berlin, ale protože jsem text měl napsaný v telefonu už od zmiňovaného večírku v Berlíně a poznámka s ním začínala sloven Berlin, od začátku jsem všechna dema při komunikaci s klukama posílal pod tímto označením. Už to tak zůstalo.

Nejvíce ale zaujme píseň Naked. To je jasný zvuk loňských Daft Punk s kytarou Nile Rodgerse.
Martyn:
Já věděl, že to dostanu sežrat, že to je Daft Punk.
Jiří: Naked je ovšem největším představitelem našeho přerodu. Píseň jsme nahrávali společně s Blind, asi před dvěma a půl lety, a byl to úplně temný, zahuhlaný, těžký elektro song, který jsme od dob vzniku asi třikrát předělali. Jeho finální podoba zachovala pouze text a pár tónů.

Když jste u těch původních podob písní, neplánujete zužitkovat demo nahrávky?
Martyn:
Napadla mě kacířská myšlenka udělat zdarma download pro lidi, kteří nám přispěli na HitHit sbírce. Určitě bychom to nechtěli pouštět do světa, ale zpřístupnit to nejbližším a nevěrnějším fanouškům - proč ne. Možná pro ně spojíme EP s nějakým remixem.

Podzim je plný koncertů. Na který se, kromě vlastního, kde budete křtít desku, těšíte nejvíce?
Martyn:
Správně, 25. září v Rock Café bude oficiálně pokřtěna první deska, což je pro nás důležitý moment a strašně se na to těšíme. Já se jinak nejvíc těším na koncert Tycho 16. října a The 1975 o týden později. 

Fotogalerie

Mohlo by tě také zajímat

  • Článek
YouRadio

Začni poslouchat, co tě baví

iStyle
Štítek Reklama