Michaela cestuje: Návod, jak si užít Paříž, když na ni máte jen 2 dny

Michaela Maršálová

Rozhodla jsem se zavést nepravidelnou rubriku o cestování. Tohle je průvodce po mé milované Paříži.

Všimla jsem si, že lidi se dělí na dva typy – na ty, kteří milují Paříž a nic jim neříká Berlín, a na ty, kteří to mají naopak. Asi vám došlo, že já se řadím k té první skupině. Kdybych nebyla lempl, co se nikdy pořádně nenaučil francouzsky, i když se třikrát začínal tenhle boží jazyk učit, asi bych se tam i přestěhovala. Teda teď už asi ne, ale když jsem byla mladší, měla jsem se hecnout. Nicméně pozdě bycha honit.

V Paříži jsem byla třikrát a mohla bych tam jezdit furt. Vždycky na mě dýchne její kouzelná atmosféra, kterou jsem si zamilovala už jako puberťačka, když jsem četla knihy od Emila Zoly a dalších francouzských autorů. Miluju módu v ulicích, jazyk, kterému bohužel moc nerozumím, místní náladu (kterou si romantizuju, ale co) i gastronomii.

Rychlovka

Ve své nové cestovatelské rubrice vás chci seznamovat s místy, která jsem procestovala. Jelikož jsem normální smrtelník, co musí chodit do práce a má jen pět týdnů dovolené, nemám na rajzování po světě moc času. Většinou se proto snažím smrsknout co nejvíc zážitků do co nejkratšího času stráveného v zahraničí.

To znamená, že jedu v pátek a v neděli se vracím. Nic moc dlouhá doba na prozkoumávání, ale věřte mi, že je to lepší než nic a většinou se toho dá stihnout fakt hodně (i s kocovinou). Takže tady máte můj návod na to, co vidět v Paříži, když tam přiletíte v pátek večer a v neděli odpoledne musíte zase domů. Cestu jsem plánovala s průvodcem a Google Maps, abych věděla, kolik času zabere přemisťování a na jakých stanicích metra máme vystoupit.

Den první

S manželem jsme přiletěli až pozdě večer a přesunuli se z letiště do centra vlakem. Zabere to chvíli a stojí to relativně málo. Po ubytování v hotelu ve čtvrti Montmartre kousek od slavného klubu Moulin Rouge jsme si dali večeři a pak jsme se touto slavnou částí Paříže procházeli, zatímco na ulicích hráli harmonikáři a malíři tvořili obrazy. Romantika jako blázen!

Došli jsme k Sacre-Coeur, na kterou jsme měli výhled i z hotelu. Těsně než jsme stanuli před touto skvostnou stavbou, automat zhasnul její nasvícení. Byla půlnoc. Tak jsme šli zase zpět směrem do centra, kde jsme si dali víno mezi místními.

Den druhý

Vzhledem k tomu, že jsme domů přišli ve čtyři hodiny ráno, jsme měli u snídaně celkem kocovinu, ale dalo se to zvládnout. Vrazili jsme do Versailles. Jak asi víte, je to obrovský park a samozřejmě je ideální, když na něj máte celý den, to my jsme ale neměli a stejně jsme, myslím, viděli dost a jeho návštěva stála za to. Zrcadlový sál nám svou opulentností vyrazil dech. Počítejte však se slušnou frontou na vstupenky. Nicméně vyplatí se to. Koukli jsme se na plánek a vydali se na místa, která nás zajímala. V parku se nachází několik zámečků, soch, fontán a tak dále. Dokonce jsme si půjčili loďku a projeli se po jezírku, které se nachází přímo uprostřed parku. Nebudu lhát, připadala jsem si jako Božská Angelika! V parku jsme si dali i oběd a vydali jsme se metrem do centra po stopách dalších památek.

Z metra jsme vystoupili u Notre-Dame, slavné katedrály, která nedávno vyhořela. My ji stihli vidět ještě v její původní podobě. Zvenku jsem ji viděla už potřetí, vevnitř jsem bohužel nikdy nebyla, protože na to nebyl čas. I tentokrát jsme se tedy jen pokochali z ulice a pokračovali k dalším pamětihodnostem.

Od Notre-Dame jsme se vydali přes slavný most Pont Neuf k muzeu Louvre, kde se nacházejí vážně neskutečné umělecké sbírky včetně slavného obrazu Mony Lisy. Doporučuju vám si na muzeum vynahradit minimálně půl dne. Vyplatí se tam tedy jít, pokud jste v Paříži aspoň na pět dní.

Od skleněného jehlanu Louvru jsme prošli skrz Tuilerieské zahrady (napravo ještě můžete nakouknout do zahrad královského paláce Jardin du Palais Royal) až k Place de la Concorde, kde se k nebi tyčí slavný růžový obelisk. Příjemné je, že po cestě jdete podél řeky a spousty krámků, restaurací a stánků, takže je stále na co se dívat a taky se můžete kdekoli zastavit na kávu nebo něco malého k zakousnutí.

Od obelisku jsme šli po slavném širokém bulváru Champs-Élysées až k Vítěznému oblouku, což je nádherný monument. Champs-Élysées se táhne do mírného kopce a je lemován luxusními obchody. Vypadá to tam trochu jako na pražském Václavském náměstí, na jehož vrcholu stojí socha svatého Václava na koni. Od Vítězného oblouku jsme šli spletitými uličkami zase směrem k řece, až jsme došli k symbolu Paříže – k Eiffelovce.

Vystáli jsme frontu na lístky, pak na kontrolu a pak na výtah a spočinuli v druhém patře této úchvatné věže. Bylo okolo jedenácti hodin večer, tak jsme si tam dali drink, pokochali se výhledem a jeli opět metrem k našemu ubytování, kde jsme si ještě dali víno, abychom vstřebali zážitky z celého dne, a šli spát.

Den třetí

Vstávali jsme trochu později, vyrazili na brunch do města a poté na fotografickou výstavu. Přála jsem si navštívit Muzeum Orsay, ale bohužel jsme to nestihli.

Jeli jsme ale na bleší trh, který jsme si křížem krážem pár hodin procházeli. Bleších trhů se v Paříži nachází spousta, stačí si vygooglovat, který je nejblíž k vám a má otevřeno (nekonají se totiž všude každý den). Já tam nakoupila náramky pro kamarádky a manžela zaujaly hlavně krámky se starými komiksy, alby a knihami. Obdivovat tam můžete i nábytek, porcelán, sklo, květiny nebo oblečení. Bohužel už nás tlačil čas, tak jsme zase sedli na vlak a vydali se směr letiště.

Shrnutí

Pokud máte na Paříž jen 48 hodin, doporučuju se nezdržovat prohlídkami muzeí. Zní to barbarsky, ale zaberou hrozně času. Krásu Paříže mnohem lépe načerpáte procházkami po městě, které jsou navíc zadarmo. Takže od Notre-Dame jděte podél řeky směrem k Eiffelovce a jen koukejte kolem sebe!

Bon voyage všem, kdo se do Paříže chystáte! Jela bych hned znovu!