Boris Carloff: Skládání chce klid. Vypadnout a dělat, že neexistuješ

Jak dosáhnout klidu, který hudebník potřebuje pro skládání nových písniček? Sebrat se a odjet. I proto připravoval Boris Carloff svou druhou desku Morphosis v Chorvatsku a na Islandu. A má s ní "velké" plány. Rád by, aby vyšla ve Finsku, chystá se taky na zahraniční festivaly. "Vadí mi, že všichni rezignovali na snahu posunout se dál než do čtrnácti klubů, které u nás slušně fungují," říká.

Dnešní deštivé počasí vám více připomíná dobu skládání v Chorvatsku, nebo následné nahrávání na Islandu?
Spíše to Chorvatsko, když jsme byli na Islandu, pršelo jen občas. V Chorvatsku pršelo celou dobu stejně jako dnes tady.

Má počasí na skládání a nahrávání hudby vliv?
Počasí má zásadní vliv na atmosféru hudby, kterou dělám. V létě toho asi příliš nesložím (směje se).

Poslechněte si Borise Carloffa v Youradiu

Pokud zmíníme jenom letošní desky: Kieslowski vyjeli natáčet s Janem Muchowem do Normandie, Mňága a Žďorp vyrazili do Číny, vaše deska vznikla částečně v Chorvatsku, částí na Islandu. Co motivuje umělce jezdit takové dálky nahrát album které by pravděpodobně udělali i u nás?
Je jednoduché, tady v Praze je neustále někdo otravuje. Když dvanáctkrát za den zvoní telefon, skládat se nedá. Všichni jsou natolik zaneprázdněni tím, co dělají, že když jsou doma, věnují se milionu dalších věcí. Skládání potřebuje klid a jediná šance, jak ho dosáhnout, je vypnout telefon a nějakou dobu dělat, že neexistuješ.

Nestačilo by odjet na chatu do Beskyd?
Podle mě je to pořád moc blízko. Máš přístup k internetu a nutí tě to kontrolovat e-mail, kdežto někde v Číně nebo na Islandu se koukneš jednou večer, když máš příležitost. Izolace je pro proces zřejmě důležitá. 

Má stírání hranic vliv na samotný zvuk?
Jak u koho. Nemyslím si, že u Mňágy natáčení v Číně nějak ovlivní zvuk. Na druhou stranu jde o to, jak moc globální chce interpret být, jak moc globální hudbu nebo žánr dělá. A když někdo zpívá česky, je samozřejmě daleko méně globální, než když zpívá anglicky. Vašek Havelka (Please The Trees) dělal minulou desku s Jonathanem Burnsidem (spolupracoval s Melvins nebo Faith No More – pozn. red.) kdesi v Americe a zní logicky daleko kosmopolitněji, než kdyby to samé na stejném místě a se stejným producentem dělala Mňága nebo Chinaski.

Chinaski: Chytili jsme druhý dech. A už si zase věříme

Dala by se hudba Borise Carloffa pojmenovat jako světová?
Světová je moc odvážné, zní to víc jako pochvala. Označil bych ji spíš jako internacionální, není typicky česká. Mám tam samozřejmě slovanské melodiky, kterých se nevyvaruji, jelikož je mám od mala vžité.

Co je podle vás typicky česká hudba?
Nějakým způsobem upravená folková hudba. Od Mňágy přes Kryštof až po Chinaski, to je v zásadě poprock typický pro českou hudbu posledních dvaceti let. Daleko víc se v něm vypráví než zpívá. Co se týče melodiky i frázování týče, angloamerickou hudbou je víc ovlivněný třeba Dan Bárta.

V jednom z nedávných rozhovorů jste prohlásil, že na českých kapelách vám vadí, jak chtějí být úspěšné u nás, ale dál se prorazit nesnaží.
Mně nevadí, že zpívají česky. Vadí mi, že všichni rezignovali na jakoukoliv snahu posunout se dál než na letní festivaly a do čtrnácti klubů, které u nás slušně fungují. Starší kapely si na tenhle režim najely jak do Kolbenky, mladší mají naopak velké ambice, které nejsou podpořené výsledky. A když  jsou dobré, chtějí dělat jen to, co čeští slavnější kolegové. .

Je vůbec možné prosadit bez velkého vydavatelství za zády?
Myslím, že to jde naopak lépe než v minulosti. Vím, žeNovember 2nd hráli tehdy hudbu podobnou country kytarovce, která byla díky Norah Jones velmi populární, a měli vydat desku v Norsku. Půl roku se tady dohadovali se svým labelem, jestli a jak to udělat, až norská strana ztratila zájem. Myslím, že speciálně velkým českým labelům nejde o to, aby se jejich interpret prosadil v zahraničí, protože z toho nic moc nemají.

Jinak mají muzikanti v České republice ideální prostředí?
V době internetu jde všechno rychleji než před patnácti lety. Stačí kouknout na skupiny jako Fiordmoss a Deaths, které žijí v Berlíně. Fandím jim, protože zkoušejí něco nového. Nikdo jim nezaručí, že budou slavní v západní Evropě, ale samotná cesta je v tomto případě daleko důležitější než cíl.

Co pro to děláte vy?
Desku jsem udělal na Islandu s lidmi, kteří se pohybují na světové scéně. Jednu skladbu mi míchal Bjorn Thorsrud, který dělal čtyři desky se Smashing Pumpkins, mám americké PR. Když se to povede, bude to super, když ne, tak to budu zkoušet dál, nebudu rezignovat.

Deska Morphosis vyšla před několika týdny a zatím jsem se nesetkal s žádnou výraznou kritikou. Jaký by měl být výsledek dosavadní práce s novým albem?
Doufám, že vyjde ve Finsku u Solina Records, kde bude celoevropská distribuce. Jenomže jak už vyšlo na mezinárodních iTunes, vydavatelství výhody se zmenšují. Zatím to ale vypadá dobře, v prosinci bude vinyl, vinyly se v cizině prodávají dobře, v létě nějaké evropské festivaly, to je první jistý krůček. Co bude dál, netuším.

Co domácí plány?
Největším plánem doma bylo vydat desku. Zahraju si koncerty, které mě budou bavit, protože mám skvělou kapelu. Objedeme města, kde nás ještě neviděli, takže vůbec netuším, kolik přijde lidí. V létě moc nebývám v Čechách, ale možná si zahrajeme na dvou třech akcích. Ale to je asi všechno, nic většího nečekám. 

Do programu aktuálního turné jste zahrnul města na severu Čech a na Moravě. Čím byl výběr ovlivněný?
Čistě jenom tím, kde o nás měli zájem. Klidně bychom zahráli více koncertů, ale je taky třeba přemýšlet nad tím, abych to nemusel doplácet z vlastní kapsy. Reálně totiž nedokážu odhadnout, kolik lidí na mne přijde mimo Prahu.

Spolupracujete s určitou skupinou lidí, se kterou se už dobře znáte. Neohrává se tak vaše práce? Neomezuje vás to?
Věci, které dělám, tady v Česku pouštím a názory vyslechnu od dvou lidí – od producenta Matouše Godíka, člověka s reálným pohledem, a kamaráda Honzy Muchowa. Z jejich poznámek si vždycky něco vezmu, ale jinak se snažím tím, co kdo říká, neovlivňovat. Myslím, že to je jenom dobře, protože čím víc lidí do věci kecá, tím spíš vznikne něco bez charakteru a tváře. Moje pevně určená cesta při tvorbě desky je ovlivněna lidmi, které na ni dávám a s nimiž chci spolupracovat, ale vždycky se snažím, aby výsledek byl podle mě.

Máte na svoji hudbu i nějaké reakce zvenčí, mimo muzikanstkou obec?
Zajímavá věc se mi stala v Praze na křtu, kdy za mnou přišel chlapík z Anglie. Říkal, že si mě našel na internetu, že je můj velký fanoušek a přijel jenom kvůli koncertu. Koupil si CD, nechal si ho podepsat, popřál mi, ať se mi daří, a zase odletěl. To byl hodně absurdní zážitek. 

Boris Carloff – Morphosis
Vydavatelství: Championship Music
Seznam skladeb: I’m an Island and People Are the Sea, Days Go By, Cos You Know, Cave, No Matter, Intermezzo, All the Things at Last, I’ve Been Thinking of You, Too Soon, Too Close, Last Runner